Střípky z pouti: Srdce plné díků
Na pěší pouť k Božímu milosrdenství jsem se už moc těšila. Týden dopředu jsem podnikala 12 km túry, abych roztrénovala nohy, při tom si málem uhnala puchýře z nevhodné obuvi. Nakonec i ty nohy to ustály a zdravě vyrazily. Putovala jsem už podruhé a zhodnotila bych to asi takto. Loni jsem pouť ukončila už za čtyři dny, a se slzami v očích jsem odjížděla domů, kam mě volaly rodinné povinnosti. Letos jsem putovala jen 7 dnů a jen 1 a půl dne jsem mohla být na tomto požehnaném místě. Pro ty kdo můj humor nechápou jsem tentokrát byla celou pouť až do konce, a i tak jsem odjížděla s lítostí, že už končíme. Co mě nejvíce zasáhlo? Těžko z měšce drahokamů vybrat nejkrásnější. Já jsem introvert a s vděčností jsem vnímala, jak ti „cizí“ lidé, kteří přijeli do Fulneku, aby putovali s námi, se mi stávali blízkými. Mezi nezapomenutelné okamžiky patřily i ty, kdy nás lidé přijímali do svých domovů. Myslím, že to není jednoduché rozhodnutí, vzít si domů poutníky. Proto děkuju vám všem, kteří jste nás přijali a zahrnuli jste nás láskou, starostlivostí, štědrostí, úsměvem….Všechny jsem si vás odvezla ve svém srdci domů. Z těch komických okamžiků můžu vzpomenout na tu první noc pod stanem, kdy jsem se ráno v polospánku divila, jak to ten Jenda David mohl stihnout přijet, když říkal, že bude mimo, a hned po ránu troubit na trubku. Po třetím tónu mi došlo, že to slyším krávy z nedaleké pastviny. Taky nás jednou na odpočinku u lesa začal sledovat a dokumentovat podivný myslivec. Podivný proto, že neměl flintu, ale foťák s objektivem. Jinak od myslivce k nerozeznání. Když jsem vznesla svou obavu, z myslivce se nečekaně vyklubal o. Vojtěch z Jam. Kromě trapasu to bylo milé poznání, že už jsme blízko svého cíle. Z těch duchovních drahokamů to byla skutečnost, jak jsme se během putování setkávali s Bohem. S Bohem v kráse a rozmanitosti přírody, kterou jsme procházeli, s Bohem ve mně, mluvil ke mně v lidech co šli se mnou, v každodenních duchovních promluvách, ve svátostech, v lidech, kteří nás přijímali k sobě. Všude byl, Milosrdný, Laskavý, Milující, Štědrý, Spravedlivý, Plný lásky, Bůh a Otec všech. Na pouť jsem vyšla s baťůžkem na zádech a v sobě jsem měla srdce s úmysly svého putování. O týden později jsem se vracela zase s baťůžkem na zádech, ale v sobě jsem měla srdce plné díků.
