Pěší pouť k Božímu Milosrdenství z Fulneku do Slavkovic
Mnozí olešničtí farníci věděli z ohlášek a ze sbírky na oběd poutníků, že se chystá pěší pouť do Slavkovic, mnozí na to pak pozapomněli. A najednou – ruch v Ústupu, v Olešnici a ve Lhotě, procesí asi 60ti věřících, ve předu křížek a obrázek Ježíše - Božího Milosrdenství, zpěv za doprovodu kytary a nebo modlitby věřících. Poutníci, kteří kráčejí podobně jako o pouti na Velehrad, tentokráte k Božímu milosrdenství do Slavkovic z Fulneku, cestu dlouhou 180 km, rozdělenou do sedmi dní putování od 24. 7. do 30. 7. 2010. Pěší pouť velmi podobná pouti na Velehrad, poutníci se během cesty modlí z breviáře, růženec, zpívají korunku k Božímu milosrdenství, poslouchají duchovní úvahy kněží – bratrů Pallotinů, poslouchají svědectví ostatních poutníků, nebo jen tak v tichosti rozjímají. Duchovní úvahy byly o Abrahamovi, Mojžíšovi, Rachab, Samuelovi, Davidovi, Tobiášovi a Ester. Centrem každého dne byla mše svatá.
Já jsem se připojil k poutníkům v Konicích za spousty nešťastných okolností se šťastným koncem – zaspal jsem v autobuse při přestupování, zapomněl jsem mobil doma s kontaktem na organizátory, nevěděl jsem přesně kdy ani odkud se vychází ... Z Konice jsme po mši doputovali přes Šebetov až do Letovic, kde jsme se ubytovali v kulturním domě. Asi nikdy nezapomenu na večerní modlitbu ve farním kostele a po ní nádherný zpěv Jarky, jedné z poutnic při kytaře – zavřel jsem oči a přál si, aby píseň o Izraeli nikdy neskončila. Bude to takové i v nebi?... Večer jsme ještě shlédli film Mosty (o lásce mezi otcem a synem, o největší oběti, zoufalství a o naplnění významu oné oběti). Ráno po kytarovém budíčku “Vstávejte plyšáci“ jsme se vyloupli ze spacáků a vyrazili – směr Olešnice. Prošli jsme kolem Křetínky do Křetína a prudkým stoupáním do Ústupu. Zde jsme se neplánovaně a úplně spontánně dočkali milého přivítání od Lidušky Tomanové, která znaveným poutníkům uvařila kávu a takto občerstveni jsme kolem Boží muky došli do Olešnice. Následovala mše svatá v našem chrámu svatého Vavřince a po ní jsme snědli chutný oběd a dobroty od olešnických farníků. Dostal jsem za úkol tlumočit velký dík poutníků olešnickým farníkům – Pán Bůh zaplať za tento skutek lásky k bližním! Dále jsme putovali krásnou přírodou vysočiny přes Lhotu, Lamače, kolem Zubštejna až do Bystřice nad Pernštejnem. Ve farním kostele opět večerní modlitba a po ní další silný, krásný zážitek z duchovních písní. Jak je krásně na tom Božím světě! V Bystřici se nás ujali obětaví farníci a ze zmoklých, propocených, špinavých, unavených a hladových poutníků do rána udělali čistý, nakrmený a radostný boží lid. Pán Bůh zaplať za jejich pohostinnost! Poslední den putování začal deštěm, ale přes tuto nepříjemnou okolnost jsme došli do Nové Vsi u Nového Města na Moravě, kde nás přivítali obědem, jako na velké svatbě – opět – velké díky hostitelům! Odpoledne jsme konečně doputovali do Slavkovic do poutního kostela Božího milosrdenství a prožili slavnostní mši svatou. Po ní vystoupila schola farnosti Radešínská Svratka s nádherným koncertem. Po koncertu jsem odjel domů ale program dále pokračoval po celonoční adoraci ještě další den.
Kostel Božího milosrdenství ve Slavkovicích a vůbec Boží milosrdenství je pro mě srdeční záležitostí. Boží milosrdenství je! Stojí za to se k němu denně modlit korunku a k němu putovat.
Pěší pouť si dovolím přirovnat ke mši svaté. Člověk se při ní ve společenství věřících modlí, zpívá duchovní písně, chválí Boha, prosí i děkuje. Může slavit svátost smíření a má každodenní posilu v Eucharistii. Přináší oběti, ale i přijímá, spolu s hostiteli, velké duchovní dary, které svět nemůže dát, které ho činí lepším v Božích očích a ku prospěchu bližních. Bohu díky!
poutník P.
