Pěší pouť k Božímu milosrdenství, aneb děkuji, že jsem tam mohla být taky
Je sobota, před svátkem svaté Anny, sedm hodin ráno. Fulnecký kostel je plnější než obvykle. Na ranní mši svatou přijeli bratři a sestry z různých koutů České republiky. A jestli se Praha nedá nazvat koutem ČR, tak prozradím, že i z Prahy. Něco přes padesát poutníků je připraveno vyrazit na II. ročník pěší pouti k Božímu milosrdenství do Slavkovic. Tuto pouť organizují otcové pallotini, kteří nejen vedou naše kroky s GPS v kapse :), ale celou dobu nás vedou duchovně, s Bohem ve svém srdci. Na pouti nás také doprovází dodávka, která vozí naše batožiny a vše potřebné. My tedy vyrážíme. Na zádech batoh s pláštěnkou a pitím a v srdci úmysly svého putování. Čeká nás 187 km rozdělených do sedmi putovních dnů.
A jak vypadá takový putovní den? Kdo nevěří, že breviář se dá modlit i za pochodu, věřte, že dá. Ranní chvály, růženec, zpívaná Korunka k Božímu milosrdenství, nešpory. Mezi tím spousta písniček, svědectví a vše, o co se chce každý podělit. Taky neopomenu čas pro odpočinek, je to prostor pro svačinku či oběd, relax pro nohy, nebo sdílení se. Po 6-8 km chůze se na tyto okamžiky moc těšíme. Roztáhneme pláštěnku či karimatku a na vlastním těle pocítíme sladkost matičky země a můžeme obdivovat krásu stvořeného nebe.
K našemu putování patří také denní duchovní téma. Letos se v duchovním programu setkáváme s biblickými postavami. Jsou to Abraham, Mojžíš, Rachab, Samuel , David, Tobiáš a Ester - lidé Starého zákona, kteří se dali Bohem použít k uskutečňování Jeho plánu spásy. Podělím se s vámi jen o částečku z jedné promluvy. Postava prvního dne Abrahám - se rozhodl obětovat Izáka… I já mám v sobě Bohem darovaného Izáka. To je to, čím mě Bůh přitáhl k sobě. Dokážu i to Bohu vrátit? Odevzdat? Při setkávání s těmito biblickými postavami jsme se setkávali s Bohem, kterému na nás záleží. S Bohem Otcem. S Bohem všech. S Bohem spravedlivým, ale dřív milosrdným.
V cíli každého putovního dne jsme po skupinkách rozděleni do rodin, které s odvahou a laskavostí přijaly službu přijmout poutníky. Z mého pohledu to není jednoduché rozhodnutí. Takoví poutníci naruší obvyklý chod domácnosti. S obdivem vzpomínám na pana U., který nás ubytoval ve svém obývacím pokoji, a tím se vzdal možnosti sledovat fotbalové utkání. Fotbaloví fanoušci jistě pochopí, jak velký sebezápor to pro našeho dobrodince byl. Ubytování v rodinách zanechalo v mém srdci velké obohacující zážitky. Cizí lidé, v lidském slova smyslu nám doslova otevírají své dveře, své srdce, své ruce. Už to nejsou cizí lidé, všechny je pak neseme ve svých srdcích sebou a to nejen do cíle pouti. Já je tam mám úplně všechny, i z loňska.
Poslední putovní den, který připadne na pátek, máme naplánováno nejméně kilometrů. Ale není to tak jednoduché, jak se zprvu zdá, protože už v 15 hodin máme být na místě, u kostela Božího milosrdenství, kam také včas a v pořádku dorážíme… Bohu díky…! Program na tomto poutním místě je pro nás bohatý. Začíná v 15 hodin křížovou cestou, pak Korunka k Božímu milosrdenství a mše svatá. A protože naše pouť končí až v sobotu, následuje rozdělení do rodin, kdy smíme poznat lásku a laskavost také slavkovských bratří a sester. A ta byla!!!
V 19.30 nás úžasně obohacuje koncert scholy z Radešínské Svratky, pak následují nešpory a po nich možnost celonoční adorace. Po sobotní mši svaté se rozjíždíme do svých domovů. Na zádech baťoh a v sobě srdce plné díků.
/Pro časopis Okno, Renata Matúšů/
